Maprun 2012 očima velitele Modrého týmu

MapRun 2012 očima velitele modrého týmu.

Po úvodním uvedení do situace a seznámení s úkoly a dalšími pravidly mi bylo oznámeno, že jsem byl jmenován velitelem modré strany. Byl jsem z toho opravdu „nadšen“. To asi takovým způsobem že jsem se málem nervově zhroutil. Měl jsem totiž ve skupině samé dvojice z týmů, které jsem neznal , tudíž jsem v druhé fázi nemohl objektivně přidělovat úkoly na základě znalosti „know how“ jednotlivých bojovníků. Ale nepředbíhejme.

Vzhledem k tomu, že jsem byl ve dvojici s Ruslanem, jakožto velící dvojice, vycházeli jsme předposlední (po nás už pouze Přemek – velitel červené strany).

Plán našeho druhoválečného dua (Já měl Thompsona, Ruslan Špagina) bylo, dostat se nejdříve na bod 2. A až poté na bod 1. Asi 200 metrů od počáteční pozice v kopci vyšla naším směrem dávka, takže jsme chvilku zalehli, ale pak se vyvázali doleva nahoru ve směru, jak jsme později zjistili, byl také nástřel. Bohužel Jsme byli smahnuti týmem Přémy a tak nastalo zhruba čtvrt hodinové vymrzávání na fleku. Poté jsme se pohnuli směrem k nejbližší cestě, o které jsem si myslel, že byla ta, na níž ležel bod 2. Cestou jsme nechali přejít jeden tým (Přému). Vydali jsme se po dané cestě k bodu 2. Jenže pak jsme byli na dva metry Přémou opět eliminováni. Jak komické.

Opět čtvrthodinové vymrzání. To nás mělo čekat ještě několikrát.

Po oživení jsem ale jako vždy zazmatkoval a myslel si, že jsme na blbé cestě a zavedl jsem nás oba asi kilometr a půl dál do lesa, mimo prostor. Naštěstí jsme se asi po 20 minutách napojili na jinou polní cestu a ta nás dovedla jako zázrakem přímo na bod 2., opsali jsme a už jsem byl naprosto v klidu a ve své kůži. Následoval pochod k bodu 1. Asi 100 metrů od něj jsme zaregistrovali těžkou přestřelku, takže jsme zamrzli a počkali, co bude dál. Po levé straně cesty jsem měl stoprocentně kontakt, ale jak psal Přéma, asi to byli oni. Po cca 3 minutách se situace uklidnila, takže jsme vyrazili vpřed. Opsali jsme info a v tu chvíli k nám přiletěla další dávka, takže jsme se rychle ztratili. Obešli jsme další bod a zamířili na další. Zatím vše v klidu. Jenže pár desítek metrů před dalším bodem jsme byli nastřeleni SAS (Lego, Westwind) a opět vymrzání čtvrt hoďky...

Na bod jsme se dostali tedy o chvilku později, než bylo v plánu, ale což, měli jsme ho a mířili jsme na Kuchyňku, kde byl další bod. Výstup byl pěknej, až na pár hlučných prasat kousek od cesty. Opsali jsme, a stáhli se dolů pod kopec, kde jsme asi opět narazili na Přemysla. Ovšem nechtěl jsem riskovat a zůstali jsme ve skrytu. Když se pohnuli kus dál, proklouzli jsme jim za zády a zamířili si přez bod č. 1. Na další zbývající 4 body. Toto proběhlo již absolutně v klidu a bez kontaktů, či ztrácení se. Ale až, když jsme se drápali k poslednímu tak šíleným křovím a lesem jsme zahlídli baterky. Jenže co se v té situaci dalo dělat. Prostě jsme šli, abychom to už měli za sebou. Takže jsme došli, opsali a byli zabiti další dvojicí, která ovšem byla taky modrá a též již byla na cestě ke shromaždišti. Tak jsme chvilku počkali a vydali se tam všichni pokupě.

Na shromaždišti pěkně hořel ohníček a v tom jsem se dozvěděl, že část našeho týmu odpadla a že jako jediný jsem obešel všechny body. Rozestavěl jsem hlídky, jenže všichni se zase za chvíli slezli u ohně a bojkotovali to. Což mělo za následek fatální zdecimování 70% mužstva jedinou dávkou při nástřelu orgoušů. Já se stáhl do škarpy u silnice a dva zbylí střelci zalehli tam, kde byli. Sundali jsme jednoho, co vyběhl do volného prostoru a pak jsem utrpěl další ztrátu. Bylo to 2 na 2.

Okolo hlavy mi lítala jedna dávka za druhou, ale to se brzy zpravilo tím, že můj poslední muž sundal jednoho jejich. Záhy byl ale také sám zastřelen. Přesunul jsem se na druhou stranu silnice do druhé škarpy. Hlubší… Už to bylo buď já, nebo on. Byl jsem to já. Na metr jsem posledního útočníka zneškodnil. Následovala chvilka odpočinku a pak přesun pro útok na nepřátelské shromaždiště. Furt jsme se vláčeli potmě a taktak jsme viděli toho před sebou… už mi tekly nervy, kde sakra jsou nepřátelé. Jenže v tom jsme padli do léčky. Palba byla prudká a na velmi krátkou vzdálenost. Nezbývalo než se krčit v škarpě a pálit jednu dávku za druhou do míst, odkud šla palba nepřítele. Po dvou dávkách, dva nepřátelé zakřičeli, že mají, takže žádná palba do vlastních řad, PŘÉMO :D
Ze 4 mých mužů vpředu zůstal jeden a ze dvou vzadu, co šli na protiútok zprava nakonec taky nikdo. Ten vpředu se mi někam ztratil, takže jsem si sám zalezl do houští a čekal na smrt. Když už mám umřít, vezmu sebou co nejvíc nepřátel. Tak jsem ležel, a když jsem se zrovna chystal zmáčknout spoušť a sejmou třetího –asi Lega – tak mne odhalili a zasypali palbou, které jsem nemohl odolat. Absolutně mne prošpikovali.

Přesunuli jsme se tedy na křižovatku u bodu č. 1. A připravili obranu. Útok mohl přijít jen z jednoho směru. Takže jsem hlavní obranu nastavil tím směrem. Sám jsem se uvelebil v krytu z jehličnatých větví uprostřed perimetru a čekali jsme. Vymrzali jsme dobrou půl až třičtvrtě hodinu. Pak přišli.

Ačkoliv nasvětlovali celou křižovatku, nikoho z nás nespatřili, jenže BLBEC v zadní linii od nás vystřelil příliš brzo a tím nás prozradil. Nepřítel byl oproti našemu efektivnímu dostřelu stále příliš daleko a tím pádem nás totálně, i přes ukrutnou a zuřivou obrannou palbu, totálně zdecimovali. Opět jsem zbyl poslední, a tak jsem zamířil na jednu baterku a dávkou jsem smahnul jejího držitele, přemířil jsem na druhou ale byl jsem opět prošpikován. Křižovatka padla.

Pak jsme posbírali lightsticky z okolních bodů a už jsme si to hrdě, radostně, posíleni o tým organizátorů, mašírovali vstříc svému osudu do poslední bitvy...
V poslední etapě pochodu jsem se sám vyslal před skupinu, dělat průzkum.
Docela se mi dařilo, až do té doby, než byla hlavní skupina nastřelena :D S několika muži jsem se probojoval po pravé straně cesty až k hlavní obranné linii nepřítele, ale bohužel jsem vinou špatné komunikace a ještě horší viditelnosti zasáhl palbou vlastního člena jednotky a pak mi umřela baterie. Tím pro mne boj skončil.
Jak již psal Přemysl, nakonec to zbylo muž proti muži a odpískalo se to.