Maprun 2012 očima týmu Červená Delta

Maprun 2012 očima týmu Červená Delta (Přemysl Kotoul, Adam Tůma a Jan Krull):

Z místa startu jsme vyrazili jako předposlední, z 8 (?jestli si to dobře pamatuju- když tak opravit) týmů, protože herní prostor nám nebyl úplně neznámí a s navigací, troufám si říci, na tom nejsme tak špatně, akce pro nás nebyl žádný tvrdý oříšek i když o zajímavé situace nebylo nouze. První infarktová situace nastala ještě než jsme se dostali k prvnímu bodu (č.2), postupovali jsme po cestě a před námi cca 50m se nastřelili 2 týmy, jeden ustoupil přes cestu z našeho pohledu doleva nahoru do svahu a druhý zůstal na pravé straně pod cestou, projít jsme museli, viditelnost 0 a sejitím z cesty by jsem se hlukem akorát prozradili, po pár minutách vyčkávání a naslouchání jsme to prostě riskli. Zdařilo se a prošli jsme – nepřítel (byli to SASíci Ostwind+Kaslík) nestačili zareagovat a v situaci že nebylo vidět ani to hovno naslepo nestříleli. Po 200m jsme si počkali na skupinku za námi a tým ve složení Jerry+Ruslan jsme si nechali přijít na vzdálenost 2m, po vyzvání pokojně a bez keců zemřeli. U kontrolního bodu č.2 během doby kdy Adam opisoval kontrolní údaje (slavné citáty – pro každý tým jiné) nás dohnal další tým (myslím že 2. tým SASíků Westwind a Lego) rychle jsme vyklidili pozici a pokračovali k bodu č.1, tento bod se nacházel na křižovatce dvou značených cest a defakto byl středem herního prostoru, no rušno jak na Václaváku. Už během našeho příchodu se střílelo v okolí lighsticku na své si přišli i taktické svítilny (ty bohužel náš tým neměl - někdo prudce inteligentní ji nechal v kufru na parkovišti…), když už jsem chtěl křižovatku obcházet zprava, přesně v tom místě se rozhořel nový střet mezi právě došlými místy, pohnuli jsme se a šli na to po směru hodinových ručiček což mělo ten efekt že tým který předchozí šarvátku zřejmě vyhrál se pohnul naším směrem, překřížil nám cestu a celý prostor kolem dokola osvětloval svítilnami, zalehli jsme neviděni a vyčkávali co dál. Svítilny zhasli a další nervová situace kdo déle vydrží. Asi po 5ti minutách se zezadu přibližoval další tým nechali jsme ho projít kolem sebe (ve vzdálenosti max. 3m) a jako pokusného králíka poslali napřed, jakmile vstoupili do středu křižovatky smahla je palba. Poté se tým, jenž si na ně tak hezky vyčíhal, pohnul a mi to vzali rychle vpřed. Právě když Adam dopisoval, už se na nás hnal další tým a mi s krycí palbou ustupovali, při tom se od nás oddělil sniper ale po chvíli jsme se zdárně našli. Další průběh byl vcelku bezproblémový resp. proběhl bez kontaktu, jednu skupinu jsme minuli cca o 70m při výstupu na Kuchyňku (636 m.n.m) ale ani jednomu týmu se nechtělo zdržovat bojem a na kamenitém svahu v situaci kdy bez svítilny není nic vidět zbytečně riskovat – důležité bylo splnit úkol, do půlnoci obejít všechna stanoviště a cca do 00:45 se dostat na shromaždiště což jsme splnili. Před zasloužilou hodinkou odpočinku jsme byli nastřeleni organizátorským týmem ve složení Radek Bartoníček (hlavní pořadatel), Stanislav Veleta a Caddy.

V další fázi akce se týmy rozdělili na dvě poloviny (což krásně vyšlo, přestože odpadli dva týmy, jeden kvůli nefunkčním zbraním a druhý, protože zřejmě měli rýmičku) červený a modrý, červený nakonec byli ve složení my a čajožrouti, tedy SASíci. Nejprve byla naplánována patrola po silnici (začátek ve 02:00) kdy obě strany mají stejné rozkazy a někde se to potká. My jsme mysleli že jsme zahlédli světlo a připravili trochu nefér léčku, která vyšla, bohužel ztráty jsme měli vinou špatného pochopení situace a střelbou do vlastních řad. Zatímco poražení modří se odebrali na křižovatku u bodu č.1,kterou dostali za úkol bránit, my byli opět operativně nastřeleni organizátory. Po tomto krvavém boji jsme útočili (červený+orgouši) na modré na křižovatce. V noci nemělo cenu vymýšlet nic složitého a díky 3 svítilnám SASíků a dobrému výcviku všech hráčů jsme bod bez větších problémů dobili. Poslední boj se odehrál na místě z něhož jsme vyráželi na začátku akce, červení bránili a modří s organizačním týmem útočili, když to zkrátím, přežil poslední obránce a poslední útočník a pro vcelku nerozhodnou situaci byl boj za úsvitu odpíská. Na závěr už čekala jen cesta k autům kde jsme se v 7h rozešli.

Akce byla perfektně připravena, řízena, všechny body seděli s mapou a přes celkovou náročnost (cca 15km v noci za permanentního bojového stavu s výšlapem na dva kopce) bylo nasazení všech zúčastněných 100%. Nevznikl ani žádný problém s disciplínou či stížnostmi na fair-play, což jen dokazuje, že akce podobného typu nepřitahují kropiče, nepřiznávače a podobnou verbež, což je jen další pozitivum a akce s menším počtem kvalitních hráčů je nesrovnatelně lepší než mega bezhlavné kropičky či komerční akce (s pivem v ceně!). Druhý ročník akce Maprun se povedl.