Jáchymov - report alá povídka

datum a čas: 17.3.2012 10:00 – 14:00

místo: Nový Jáchymov – Výsostná skála AsAngels

 

počasí: Jasno, slunečno

teplota: cca 22 stupňů

strany: Partyzáni, AČR

účast z teamu: Jan Kindl, Přemysl Kotoul, Lukáš David, Mikuláš Joukl, Tom Bartolen, Vladislav Chvojka (já), Ruslan Ogarkov, Radek Bartoníček, Standa Valeta + 3 hudličáci

 

17.3.2012     1000 zulu

Naše pěší četa posílená o operátora z Ruské federace, Ruslanem Ogarkovem, se po výsadku shromáždila na komunikaci, cca 600 metrů od skály, která byla obsazená neznámým počtem protivládních povstalců.

Vyslali jsme proto nejprve průzkumné družstvo v síle 5 mužů, aby zjistila nepřátelské pozice.

Bohužel o několik málo minut později padlo do perfektně připravené léčky nepřátel a bylo kompletně zdecimováno. Sledoval jsem to skrz dalekohled s úzkostlivým pohledem.

Pátrač si nevšiml nástražného výbušného systému, který v zápětí explodoval. Roztrhalo ho to na hadry a schytal to i muž za ním. Zbylí tři průzkumníci zahájili palbu proti dobře zakopanému nepříteli a jednoho zabili, bohužel byl jeden z nich v zápětí zasažen do prsou. Poslední dvojici nakonec rozstříleli dva bojovníci, kteří se jim nepozorovaně proplížili do zad.

Velení se proto rozhodlo pro frontální útok z čelní strany skály, která poskytovala sice horší cestu vzhůru, ale nebyla tolik opevněná a navíc před ní se naskytovaly skvělé přírodní úkryty proti nepřátelské palbě.

Pro oslabení nepřátelské obrany bylo navíc několik z mužů 1. a 2. družstva, včetně mne, jakožto medika, posláno jako pomocný boční útok z pravé strany. Byli jsme však záhy po navázání kontaktu rozprášeni nepřátelským ostrostřelcem. Tři muže od nás zabil a dva zranil. Měl jsme štěstí, že jsem to přežil bez újmy a skryl se.

Díky houževnaté obraně nepřítele a drtivé palbě jejich kulometů byl hlavní útok také nucen se stáhnout na výchozí pozice a přeskupit se.

Promluvil jsem si s velitelem Kindlem o dalším postupu a vymysleli jsme plán, jak skálu obsadit beze ztrát.

 

1230 zulu

Povedlo se nám domluvit podporu letky podzvukových bitevníků L 159 s neřízenými raketami a baterie ShKH DANA.

Zakopali jsme se a sledovali ten ohňostroj. V očích se mi odrážely rudo oranžovo-černé exploze a do uší mi doléhal křik povstalců utíkajících na všechny strany.

Počkali jsme až baráž skončí a vyrazili jsme. Vyběhli jsme tak rychle, seč nám nohy stačily. Vyběhli jsme nahoru a zaujali obranné pozice. 1. družstvo vyrazilo za prchajícími povstalci dolů a hlouběji do lesa. Mezi nízké smrčiny, a tmavé úseky mrtvých seschlých stromů.

Svedli jsme tvrdou bitvu.

Já s desátníkem Bartolenem jsme šli na čele. Vstoupili jsme do jednoho takového mrtvého úseku, když se nám do cesty postavil starý plot. Se vší opatrností jsme ve vzájemném krytí prolezli jednou dírou skrz a pokračovali v plnění úkolu. Náhle jsme narazili na nepřátelského odstřelovače, kterého jsme eliminovali přesnou palbou. Jenže jsme ztratili kontakt s lidmi za námi a ze zvuků palby jsme si uvědomili, že jsme odříznuti. Zalehl jsem a vyslal desátníka Bartolena zpět, aby navázal spojení s ostatními. Jen co zmizel, objevil se u mne Ruslan Ogarkov a ještě jeden muž od 3. družstva. Chtěl jsem se okamžitě stáhnout a tak jsme vyrazili k padlému odstřelovači, u kterého byla další díra v plotě. Naneštěstí muž od 3. družstva po mé pravici byl zasažen střelbou skrytého protivníka. S Ruslanem jsme spustili palbu a opět zalehli. Čekali jsme na zbytek jednotky, jelikož jsme nechtěli riskovat další ztrátu tím, že na sebe opět upoutáme pozornost.

Po několika minutách s k nám připojil ještě jeden muž z 3. družstva. Nejspíš nám přišli pomoci. Ovšem jak se k nám přiblížil, připoutala ho k zemi nepřátelská palba ze zálohy. Pokoušel se nám krýt záda, jenže byl také zasažen. Zůstali jsme tedy další asi čtvrt hodinu s Ruslanem ležet a čekat na vhodný okamžik pro cokoliv. Pro úprk, nebo postup. Pro záchranu, nebo smrt...

Palba ustala...

„Teď nebo nikdy,“ pomyslel jsem si a vydal rozkaz k ústupu na skálu.

Povedlo se. Ale zjistili jsme že po této bitvě z naší čety zbylo už jen asi 12 mužů. Ani chvíli jsme si neodpočali a reagovali jsme na další nepřátelský útok, který záhy přišel.

 

1315 zulu

Na náš, už tak notně oslabený perimetr udeřili znovu povstalci. Zřejmě o tu skálu opravdu stáli hodně. Díky okopům a bunkrům co zde zůstaly po povstalcích se naštěstí podařilo tento útok odrazit. Prakticky povstalci přešli z předchozí bitvy v lese rovnou do protiútoku. Nedali nám chvíli odpočinku.

Bylo jich mnoho...Opravdu mnoho...

Nakonec z naší čety zbyli jen velitel Kindl, Joukl, Ogarkov, Bartoníček, a poslední muž z 3. družstva. Ten byl zasažen do hlavy, ale díky mému včasnému zásahu se ho podařilo stabilizovat.

 

1350 zulu

Zavolali jsme CASEVAC. Měl dorazit do 10 minut. Zabezpečili jsme perimetr jen okolo plošiny pro přistání „vrtáku“.

Co čert nechtěl, povstalci provedli poslední rychlý útok.

Už jich taky zbývala pouze hrstka a tak vsadili na rychlost a tvrdost.

Prorazili přes jeden nestřežený okop přímo pod přistávací plochou.

Přestože náš velitel zabil odstřelovací puškou sám 3 nepřátele, nakonec se nepovedlo plochu udržet a pouze mně se podařilo jako zázrakem utéct a zachránit se.

 

 

Závěr:

V jednotlivých bitvách co zde popisuji jsme my všichni přítomní byli rozděleni a spoustu věcí jsem si akoráto dost přikrášlil. Tak to prosím berte s rezervou. :-)

Nic méně akce byla velmi vydařená. Sem tam nějaké mezery, jako například nezkušenost některých členů ve funkci pátrače a podobně. Chybí komunikační prostředky, ale to se dá přežít. Dobrá ekšn :-)