Battle report - Lov skalpů SAS

název: SAS – Lov Skalpů

datum a čas: 14.10.2011 18:00 – 15.10.2011 19:00

místo: Zalesněný prostor mezi Svatou, Trubínem, Trubskou a Hudlicemi

počasí: Jasno, chladno, úplněk

teplota: přes den kolem 15º v noci 1º

strany: Angels (6), SAS (7-8)

účast z teamu: H.Kindl, P.Johan, O.Kasl, V.Chvojka, F. Palazzo, L. Koukol

 

14.10.2011 18:00

 

Naše hrdinná odhodlaná pětice se setkala na místě určení v Trubské. Namaskovali jsme se, upravili výstroj a výzbroj, načež jsme se přesunuli k hranici lesa, abychom nafotili pár póz. Rychle se setmělo a my pod příkrovem tmy seštelovali zbraně. Okolo 19:00 jsme vyrazili na první kontrolní bod, který se nacházel po zpevněné cestě na druhé straně lesa. Náš úkol zněl jasně. Vyčkat na příchod jednotky SAS, která měla mít v prostoru cvičení. Neměli o nás ani páru. Odhalit pozici jejich tábora, stáhnout se na RV, kopec Dubová. Zde se přeskupit, následně provést útok a eliminovat nepřítele.

Na první bod, krycí jméno „ZÁVORA“, naše skupina dorazila kolem půl osmé. Tma ještě více zhoustla. Velitel nám objasnil další postup. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. J. Kindl, P. Johan a F. Palazzo se ukryli poblíž, zatímco já, V. Chvojka, pod velením O. Kasla vyrazil zřídit pozorovatelnu v křoví na poli, hned u cesty kudy měla v devět hodin dorazit nepřátelská jednotka. Náhle se z čista jasna s velením spojil rekrut Koukol že také dorazí, ale o něco později. Dohodli jsme se že v jedenáct má dorazit na RV Dubová a že si ho tam vyzvedneme. S Kaslem jsme mrzli na pozorovatelně až do desíti, jelikož se nepřátelská jednotka zpozdila. Co bylo nepříjemné, že měsíc v úplňku vylezl zpoza mraků a navíc nad námi vedl jeden z hlavních leteckých koridorů, takže vysílačky měli značně rušený signál. Nakonec jsme se však příchodu nepřátel dočkali. Málem jsme sice byli prozrazeni, jelikož SAS skenovali kanály na PMR a prozváněli je proti případným odposlechům a Kasl se roztržitě ohlásil v domnění, že jde o Honzína. Pak jsme je zpozorovali. Dali jsme smluvený  signál o vizuálním kontaktu s nepřítelem a pod rouškou tmy se vypařili podél křoví do lesa.

Nastala ta nepříjemnější část cesty. S druhou skupinou jsme neměli žádný kontakt, tudíž jsem jen doufal, že se nedostaly do dotyku s početně silnějším nepřítelem. Zprvu jsem vůbec nechytal naší pozici, takže se naše dvojice prodírala křovím, trním, z kopce, a do kopce, až jsme shodou okolností narazili na nezakreslenou cestu. Vydali jsme se po ní a díky bohu o chvíli později jsem se zorientoval. Nyní byla již jen otázka času dostat se na RV. V jedenáct hodin naše nohy spočinuli na nejvyšším bodě kopce Dubová. Koukol zde však nebyl. O zhruba dvě minuty později na místo dorazila i druhá skupina. Příšla zpráva že Koukol je v Trubské, takže Honzínos vyslal Johana a Fedela pro něj. My tři zbylí jsme si orazili, najedli se a dohodli se na útoku. Za další půl hodinku se opět vrátili Johan s Fedelem a nyní ještě posíleni Koukolem.

 

15.10 2011 00:00

       

Nyní se naše šestičlenné družstvo dalo do chodu. Batohy s přebytečnou výstrojí, jídlem a dalším harampádím, jsme nechali na RV. Vyrazili jsme zaútočit na nepřátelský tábor jen se zbraněmi a věcmi na těle a ve vestách. Velení zvolilo koordinovaný postup ve 2 členných fire týmech. Zhruba 30 minut jsme ve třech dvojicích pomalu postupovali lesem. Pak bohužel se pravá dvojice bez našeho vědomí dostala pod středovou a byla považována za nepřítele. Spustili jsme palbu. Naštěstí jsme nikoho nezasáhli, ale naše morálka rapidně zakolísala. Po tři čtvrtě hodince průzkumu jsme absurdně narazili na nepřítele. Já s Velitelem jsme postupovali k velkému křoví, za nímž měla být naše levá dvojice. Cestu jsme tudíž považovali za čistou. Opak byl pravdou. Ze dvou metrů na nás byla spuštěna palba zde utábořené SAS. Velitel byl zasažen ihned, já o tři sekundy potom. Fedel s Koukolem rychle přešli do ofenzívy z východu a Kasl s Johanem z východu. Johan byl po půl minutě zasažen a Kasl se ukryl. Já s Velitelem jsme se však opět zapojili do boje, aby byly síly vyrovnané. Díky rychlému a pohotovému protiútoku jednotka začala urychleně likvidovat SAS. Vzduchem svištěli z naší strany mraky munice, včetně fosforeskujícího střeliva a s pomocí ozařování nepřítele svítilnami a náhlým úderem Kasla z jeho úkrytu byla celá skupina SAS zlikvidována, jeden z nich jménem LEGO však zbaběle utekl. Celý dotyk trval nějaké 4 minuty. Naše jednotka se následně vypařila zpět na RV s jednou ztrátou. Po příchodu jsme sebrali věci a urychleně se přesunuli na nové nocoviště. Okolo půl druhé jsme se uložili k zaslouženému spánku.

 

15.10 2011 09:15

 

Jednotka se probudila, posnídala a přichystala se na další boj. Bagáž byla opět zanechána na místě nocoviště, kde jsem také vyvěsil naší zástavu. Hrdý červeno modro bílý prapor. Byl probrán další vývoj akce. Vydali jsme se ve formaci přepadnout nově zbudovanou pozorovatelnu SAS. Já s Koukolem šel v čele. Zhruba hodinu a půl jsme po nepříteli marně pátrali. Ukázalo se, že naše rozvědka nám dodala velmi nekvalitní, nepodložené a špatné informace a i placený tajný informátor v nepřátelských řadách, callsign OSTWIND, též nebyl schopen podat bližší info, takže naše jednotka pátrala v úplně špatné oblasti. V naději jsme se rozdělili na dvě trojice. Johan, Já a Koukol jsme šli pod hřebenem, zatímco Kindl, Kasl, a Palazzo šli PO hřebenu, zpět na naší pozici. V jedenáct jsme se opět spojili dohromady. Někteří poobědvali, jiní prostě odpočívali. Následně jsme se okolo dvanácté vyrazili vybudovat obranné postavení na Dubovou. Satelity totiž zachytili zvýšenou nepřátelskou aktivitu v oblasti, mířící k naší pozici. Zavolali jsme o evakuaci. Ta byla stanovena na   pátou hodinu odpolední a letecká podpora byla zamítnut z důvodu přílišné přítomnosti nepřátelských AA postavení.

Na vrcholu kopce pod naším nově vyvěšeným hrdým praporem vyrostli tři bytelné, téměř nedobytné bunkry. Každý jsme obsadili dvěma muži. Bylo to takové naše ALAMO. Těsně po dokončení posledních opevňovacích prací jsme byli napadeni první vlnou nepřátelského útoku. Odrazili jsme ho, a po zhruba hodině se nepřítel odhodlal na další útok. Dopadl podobně neúspěšně. Zatím jsme do dvou hodin odolávali hrdinně a beze ztráty. Rapidně se úžila naše zásoba munice a zásob. Nepřítel nás kompletně obklíčil a budoucnost nevyhlížela zrovna růžově. Byly dvě hodiny odpoledne a my zatím v relativním klidu pojedli. Následovala jedna vlna útoku za druhou. Nepřítele jsme hrdinně odráželi. Polovině lidí již došla munice a zbraně pomalu začaly vypovídat službu. Náhle z čelní strany přišel mohutný útok. Všichni jsme byli tak odhodlaní a zaměstnaní tím jej odrazit, že nám vpadl náš placený informátor do zad. Zradil a zbaběle nelítostně vystřílel dva bunkry.

Já se s Koukolem plazil v malém severním bunkru. Nad hlavami nám svištěly kulky a zavrtávali se  do stěn bunkru, stromů a země všude kolem nás. Byli jsme odhodláni pod naším praporem hrdinně zemřít. V krvi mi proudilo snad víc adrenalinu, než kdy v životě. Celé mé tělo se třáslo. Podíval jsme se na Koukola, on na mě a už už jsme se zvedali k poslednímu boji. Náhle byl Koukol zasažen do hlavy. Zařval jsem. Zvedl jsem se a v tu chvíli do mého těla narazily desítky střel. Já, poslední hrdinný obránce vlasti padl na kopci Dubová pod tou naší krásnou zástavou.

Byly čtyři hodiny odpoledne a na kopci utichly poslední výstřely. Sešli jsme se tedy všichni v hlavním bunkru s SAS. Dohodli jsme se že za hodinku si ještě dáme střet. Bohužel nás již opustil Johan, jelikož se mu naprosto vybila baterka. Tak jsme snědli poslední zbytečky jídla, nabyli zbraně a za hodinku vyrazili se do sebe opět pustit. Jenže když jsme si nandávali batohy, už jsme byli nastřeleni. Nechali jsme tedy batohy batohama a vzali nohy na ramena. Ustoupili jsme o nějakých dvě stě metrů do lesa. Naše rojnice však byla udolána tvrdými útoky po křídlech. Nezbylo z nás nic.

Tento scénář jsme si dali ještě jednou, jelikož jsme se skvěle bavili. Tentokrát jsme málem uspěli. Ovšem poslední dva nepřátelé nakonec našeho posledního přeživšího Kasla také udolali.

Potom jsme udělali debatní kroužek a bavili se. Byla sranda a nakonec jsme se rozloučili a vyrazili domů.       

 

Závěr:

Akce byla skvěle naplánována, a vydařila se i nad mé očekávání. Bylo to prostě LEGEN.... počkejte si.... DÁRNÍÍÍÍ!!! LEGENDÁRNÍÍ!! JO! Všichni se chovali fair play, byla sranda, akce a ten pravej adrenalin. Prostě good airsoft. Konečně má náš tým již docela obstojné kvéry, až na mne, a tak se nepříteli jako je SAS, ač je početně silnější, rovnat. Mluvím za všechny, když řeknu, že akce prostě byla parádní a díky všem zúčastněným!